Poslední světýlko naděje

14. srpna 2007 v 11:41 | Tessyna :) |  Realita...někdy i krutá!!
Poslední světýlko naděje
Už jako malá byla výjimečná, nebylo mnoho lidí jako ona, skoro bych si troufl říct, že byla jedinečná. Měla dlouhé, jemné vlasy zářivě bílé barvy, průzračné oči a její ústa neustále zdobil úsměv, který rozmrazil i to nejledovější srdce. Není divu, že ji lidé častokrát nazývali andělem. Nebylo to však jen kvůli jejímu vzhledu, ale i kvůli její duši. Duši, která byla jemná, čistá, plná radosti a lásky ke světu v němž žila. Jmenovala se Elisa. Vyrůstala v chudinské čtvrti, kde smích a radost byl luxus, který zde byl vzácností. Elisa častokrát poslouchala příběhy ztroskotanců, poznávala skrz ně život a na rady a moudra, která slyšela nikdy nezapomněla. Jak šel čas, stala se z ní dospělá dívka a i po letech její povaha zůstala stejná, veselá, nezkažená. Svou láskou a moudrostí se snažila pomáhat všem okolo sebe a mileráda rozdala vše co měla, jen aby mohla někoho rozveselit. Lidé to samozřejmě o ni věděli a rádi se stávali jejími přáteli, neboť jen ona jim byla vždy schopna ochotně a dobře pomoci. Jednoho dne za ni přišel jeden z přátel a požádal ji, jestli by si nemohl půjčit peníze pod jejím jménem, protože jemu je prý banka nepůjčí. Elisa to pro něj s radostí učinila, nýbrž jí také přislíbil, že peníze na splátky ji bude pravidelně dodávat. Byla to však osudová chyba, on se již nikdy neukázal a ona zůstala až po uši v dluzích. V tu chvíli se celá situace obrátila, byla to ona, kdo žádal o pomoc, však bez úspěchů. Najednou tu nebyl nikdo z přátel, najednou ji nikdo neznal, zůstala úplně sama. Nepřišla však jen o přátele, přišla o svůj majetek, život, kterým žila a i její duše jako by pomalu zmírala. Jak se tak plížila ulicí města, neviděla už svět takový jako dřív, věděla, že život je krutý, ale vždy věřila, že mezi lidmi je ještě láska a dobro. Zjistila, že byla slepá, přestala věřit, její srdce tohle nevydrželo. V temnotě a špíně, osamocená padla k zemi. Její srdce dotlouklo a s ním, jako by odešlo ze světa poslední světlo. Já však věřím, že v každém z nás ještě přežívá malé světýlko, které se při každé lásce a smíchu rozzáří víc a víc...Nedovolme aby uhaslo navždy!
Vytvořil:Darkblack
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl/a jsem tu..

<*Klikni!!*>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.